Zbrane v Call of Duty 2
17. 2. 2007
Zbrane v Call of Duty 2
Je plně automatický samopal (automatická pistole - Maschinen Pistole nebo MP), masově používaný jednotkami německé armády během druhé světové války. Zbraň je nástupcem předválečné MP 38, které je velmi podobná. Přinesla však zjednodušení, což se projevilo zejména při hromadné výrobě, a zlevnění využitím lisovaného tabulového plechu namísto strojních součástí. S zásobníkem o kapacitě 32 nábojů a dostřelem mezi 100-200 metrů.
MP-44
Je to automatická puška v níž se spojili vlastnosti samopalu, pušky a kulometu měla označení Maschinenkarabiner 42 (H). V malém množství ji dostali divize SS:Leibstandarte, Das Reich a Totenkopf koncem roku 1942. Vylepšená verze přišla jednotkám do výzbroje o rok později pod označením MP-43. V poli se ukázalo že je to přesně taková zbraň kterou vojáci potřebují! A tak roku 1944 byla zahájena hromadná výroba v prakticky nezměněné podobě s názvam MP-44. (Hitler nařídil zbraň přejmenovat na Sturmgewehr 44)Tato zbraň byla přednostně vydávána jednotkám SS
Kar98
Německá standardní puška ve výzbroji německé armády během druhé světové války. Prakticky každý německý voják prošel výcvikem s touto puškou a mnohým zůstala i po zbytek války. Byla to robustní spolehlivá zbraň, která se vyráběla až do konce války. Zbraň měla integrovanou nábojovou schránku a posuvné hledí. Využívala se také jako odstřelovací puška s teleskopem se zvětšením 2,5x nebo 5x.
V roce 1940 byl zadán armádou požadavek na samonabíjecí pušku. Soutěže se zúčastnily firmy Mauser a Walther, který nakonec uspěl se svou zbraní , která byla zavedena do výzbroje jako Gewehr 41(w). Nebyla to však šťastná volba. Zbraň byla těžká (5,04 kg), náročná na výrobu a bohužel i nespolehlivá. Naštěstí pro Wehrmacht bylo na východní frontě ukořistěno větší množství sovětských pušek SVT 38 a SVT 40, které „inspirovaly“ několik důležitých změn na dosavadní konstrukci. Po těchto změnách byla zbraň znovu zavedena do výzbroje jako Gewehr 43. Byla spolehlivější , výrobně jednodušší a lehčí (4,4 kg) Používala 10ti raný zásobník na standardní náboj 7,92, po osazení optikou z ní byla špičková odstřelovaní puška.
P-08 Luger
Armádní pistole vz.1908 byla navržena Georgem Lugerem v roce 1898, odtud přezdívka "Luger".Charakteristickým rysem této pistole je mechanismus, který vycházel ze stařičkého kulometu Maxim a jeho zamykání kloubovými pákami, což se téměř nevyskytovalo u žádné jiné pistole.Tato pistole se stala nejrozšířenější pistolí v německé armádě během první světové války a tato výsada jí zůstala až do roku 1942, kdy byla ukončena její výroba a nahradila ji moderní pistole P-38 Walther.
Tato puška byla vyráběna v letech 1903 až 1943 společnostmi Springfield, Rock Island Arsenal, Remington a Smith-Coronav několika modifikacích M1903A1, M1903A2, M1903A3 a M1903A4 lišících se typem hledí, tvarem pažby a dalšími detaily. Ve všech variacích bylo vyrobeno více než 3 miliony kusů a ve výzbroji americké armády zůstala i během druhé světové války. Tyto pušky byly také dodávány do Británie a Číny.
BAR
Název zbraně je odvozen od počátečních písmen Browning Automatic Rifle. Původní model byl navržen Johnem Browningem pro využití v první světové válce. Americká armáda převzala přepracovaný model M1918A2 v roce 1940 a hojně jej používala během druhé světové války a války v Korei. Zbraň byla vyráběna společnostmi Winchester, Colt a Marlin-Rockwell.
Thompson
Zbraň vycházela z dílny Auto-Ordnance. Po vypuknutí druhé světové války však nestačila kapacita této společnosti na rostoucí poptávku, proto byla zbraň vyráběna především u společnosti Colt. Později také britskou společností Savage Arms. Zbraň měla pevné hledí.
Lee Enfield
Tato puška byla představena na počátku druhé světové války. Nebyla vyráběna přímo u Enfieldu, ale v jiných britských zbrojovkách, např. v BSA (Birmingham) nebo v Malzby (Yorkshire), jelikož "domovská" firma byla plně vytížena výrobou samopalů Sten a kulometů Bren.Později byly tyto pušky vyráběny také ve Spojených státech (Savage Arms) a v Kanadě (Long Beach) s menšími modifikacemi, a proto byly označovány jako No.4 Rifle Mark I. V roce 1942 byl uveden model No.4 Rifle Mark I. (T). Jednalo se o odstřelovací pušku vybavenou teleskopem (T) s trojnásobným zvětšením.V roce 1943 byla uvedena zkrácená verze této pušky - viz Lee-Enfield No.5 Mark I.
M1 Garand
Puška Garand M1 byla přijata do výzbroje v roce 1936 a v roce 1940 byla modernizována. Střílí nábojem .30-06 (7,62 x 63 mm). Garand byl oblíbený pro svoji spolehlivost.Puška M1 byla navržena Johnem C. Garandem a v letech 1936-1957 složila jako standardní puška americké armády než byla nahrazena lehčí puškou M14. M1 byla jednou z prvních poloautomatických pušek použitých v boji. Nabízela velké zlepšení palebného efektu než M1903, kterou nahradila. Byla to pevná, spolehlivá zbraň, umožňující různé použití na bitevním poli. Nabíjela se náboji ráže .30-06 na pásku po osmi kusech.Výsadkáři za druhé světové války si jako elitní jednotky mohli vybrat zbraně-nejoblíbenější u nich byla právě M 1 Garand.Naopak výsadkáři si do prvních linií jen velmi zřídka nosili M 1 karabinu pro její nepřesnost a malou účinnost-tuto zbraň používala většinou jen obsluha těžkých zbraní např.:minomety, bazooky, atd.
M1 Carabine
Karabina M1 byla vyvinuta aby poskytovala jednotkám v poli větší palebnou sílu než standardní pistole a pušky při případném ůtoku nepřítele nebo pohybu jeho jednotek. Karabina splnila potřebu zbraně těžší než pistole, ale lehčí než pušky. Karabina M1 se ukázala natolik účinnou zbraní, že byla nasazována pro ochranu jednotek těžkých zbraní. Všechny modely používaly standardní munici ráže .30 v patnácti a třicetiranných zásobnících.
M3A1
Poměrně jednoduchá zbraň. Verze M3 měla natahování závěru řešeno pomocí kliky na pravé straně pouzdra závěru, verze M3A1 měla pod odklopným víkem vybrání pro prst přímo v těle závěru. Střelba bylo možná pouze dávkou. Dynamický neuzamčený závěr. Ráže .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP, zásobník na 30 nábojů.
STEN MK. II
Zbraň byla vyvinuta R.V. Shepperdem a H.J.Turpinem. Označení samopalu vzniklo kombinací počátečních písmen jejich příjmení a první částí názvu zbrojovky Enfield. Zbraně se vyráběly v britských továrnách BSA, Royal Ordnance a v Kanadě. Měl zásobník o kapacitě 32 nábojů a schopností vypálit až 550 ran za minutu.
BREN
L4A4 je poslední verzí legendárního BRENu (Brno-Enfield, původní místa výroby), jedné z nejlepších zbraní 2. světové války. Ve 30. letech hledala britská armáda náhradu za dosavadní lehký kulomet Lewis, a po náročných testech vybrala československý ZB 26, který přesvědčil svou odolností a spolehlivostí. Zbraň byla upravena na britskou ráži .303, zavedena do výzbroje Velké Británie , a po vypuknutí války i do ostatních zemí Britského společenství a řady dalších spojeneckých armád. V průběhu války potvrdil BREN své kvality na bojištích Evropy, Afriky a Asie a stal se tak východiskem pro mnohé poválečné konstrukce. V samotné britské armádě byl v 50. letech opět upraven na jinou ráži, 7,62*51mm NATO, označení BREN změněno na L4 a v této podobě sloužil do 80. let, kdy začal být nahrazován lehkým kulometem L86. Kulomet pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Zbraň střílí z otevřeného závěru, který se uzamyká vykývnutím závorníku. Charakteristickým rozpoznávacím znakem je shora umístěný zásobník. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkami, ale pomalá kadence dovoluje krátkými stisky spouště jednotlivé výstřely. Hlaveň s pochromovaným vývrtem lze snadno a rychle vyměnit pomocí nosné rukojeti. Na plynové trubici upevněná dvojnožka umožňuje svým pootočením odstranění zplodin střelby. Na ústí hlavně je tlumič výšlehu plamene. Mířidla tvořená rámečkovým hledím a jednoduchou muškou jsou vyosena doleva kvùli svisle umístìnému zásobníku.
Colt M1911A1 .45
Pistole M1911 byla armádním standardem osobní obranné zbraně během první a druhé světové války a v Korei, ve Vietnamu, Panamě, při zásahu na Grenadě a dokonce i v Perském zálivu.US ARMY rozhodla o jejím nahrazení až v roce 1985. Používali ji důstojníci všech kategorií. Zbraň má bohatou vojenskou minulost, bývala oblíbená pro svoji spolehlivost a silná v každém střetnutí. Byla nahrazena modernější pistolí M9. M1911A1 byla též po mnoho desetiletí oblíbenou zbraní všech mariňáků. Mnoho jich slouží dodnes u jednotek SEAL a jiných speciálních útvarů, protože podle jejich slov “Střela ráže .45 srazí k zemi i toho nejodhodlanějšího útočníka”Pistole M1911 je ráže .45 cal a funguje na principu zpětného rázu. Zbraň má uzamčený systém s nuceným poklesem hlavně. Je to poloautomatická zbraň se zásobníkem, systém Single Action (úderník musí být natažený aby bylo možno střílet, spoušť ho nenatahuje automaticky jako v systému double action). Táhlo pojistky může být zapnuto pouze pokud je kohout v napnuté poloze. Pokud je pistole zajištěná, zůstává úderník trvale v natažené poloze (pozn.: u moderních pistolí se může v zajištěném stavu s kohoutkem pohybovat). M1911 byla vysoce uznávanou zbraní pro svou spolehlivost a účinnost, ačkoli měla způsob střelby Single Action a design zajištění zbraně byl takový, že pro nošení v poloze připravené ke střelbě musel být uživatel se zbraní dobře seznámen a vycvičen. I přes tato omezení kladená na uživatele bylo ročně hlášeno několik nechtěných výstřelů.
Webley
Vojska Velké Británie vstoupila do druhé světové války vyzbrojena prakticky stejně, jako do první. Nejvíce patrné to bylo na pěchotní výzbroji. Standardní osobní zbraní byl revolver Webley v několika modifikacích, které se však odlišují jen v detailech. Všechny mají klasický "britský" tvar a jsou rozpoznatelné na první pohled. Používají náboj .455 British Service, někdy označovaný jako .455 Webley, existují i varianty na náboj .38 British či dokonce na pistolový náboj 45ACP. Bubínek byl na tradičních 6 nábojů, vyhazovaly se "zlomením" revolveru centrálním vyhazovačem. Vyráběly se od roku 1897až do konce války. Za první světové války se uvažovalo o zavedení bajonetu (!), nebyl však přijat do výzbroje. Přesto si jej někteří důstojníci pořizovali na vlastní náklady, neboť v zákopové válce byla tato kombinace smrtící. Velmi podobný byl revolver Enfield No2 MK 1, který byl vlastně zmenšeninou Webley Mark IV se slabším nábojem .38 British. Na přání posádek obrněných vozidel se vyráběl Enfield NO 2 MK 1* s kohoutem bez palečníku, původní modely byly takto upravovány. Označování britských zbraní bylo trochu složité. Po názvu zbraně většinou následoval vzor, označený jako Mk (mark). Pokud byl modifikován, ovšem ne natolik, aby šlo o nový vzor, byl označován *. Při více modifikacích přibýval i počet hvězdiček.
Sovětský samopal PPSh-41 byl navržen G.S.Špaginem. Tato zbraň byla oficiálně přijata Rudou armádou v roce 1941, ale rozsáhlejší výroba započala až v polovině roku 1942. Celkem bylo vyrobeno přes 5 milionů kusů.V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu.
PPS 42
Tento samopal byl navržen v roce 1942 sovětským inženýrem A.I.Sudarevem. Vývoj, testování i výroba zbraně byla velmi neobvyklá, jelikož byla poprvé vyrobena ve velmi krátké době v obklíčeném Leningradě. Ihned první prototypy byly dodávány jednotkám bojujícím na předměstí. Tyto bojové zkušenosti se promítly do modifikací a posléze nové verze zbraně PPS-43.
Zbraň měla posuvné hledí a samonabíjecí mechanismus se zásobníkem o 10 nábojích. Jednalo se o zmodernizovanou pušku SVT-38. Armáda ji zavedla v roce 1940. Do roku 1945 bylo vyrobeno více než milion kusů.
Odstřelovačská puška Mosin byla v roce 1932 zavedena do výzbroje Rudé armády. Od standardní pušky Mosin vzor 1891/30 se liší dolů ohnutým držadlem závěru, kvalitnějším zpracováním hlavně, menšími povolenými tolerancemi při výrobě a optickým zaměřovačem PU s 3,5x zvětšením, zaměřovačem PE s 4x zvětšením nebo zaměřovačem VP. Během druhé světové války byla nasazena Rudou armádou na všech bojištích a osvědčila se jako kvalitní odstřelovačská puška, která sloužila až do 60.let, kdy ji nahradila odstřelovačská puška Dragunov. Mírně upravený model odstřelovačské pušky Mosin označený jako odstřelovačská puška vz.54 používala dlouhá léta československá armáda.
Tokarev TT 30
Pistole Tokarev TT 30 (Tulský Tokarev) představuje první sovětskou vojenskou pistoli domácího původu, která měla ukončit nesoulad a nestandardnost výzbroje ručních krátkých zbraní v Rudá armádě. Zároveň měla nahradit velmi rozšířený revolver Nagant model 1895, který již byl morálně a konstrukčně zastaralý. Tvůrcem pistole TT 30 byl F. V. Tokarev (1871-1968), který se nechal ovlivnit Browningovou konstrukcí (pistole Colt M 1911) odemykání závěru krátkým zákluzem hlavně prostřednictvím jejího snížení. Pistole byla zkonstruována pro nový náboj 7,62 x 25 mm Tokarev, který vznikl z náboje 7,63 mm Mauser. V roce 1933 došlo k modifikaci pistole, které se týkalo uzamykacích ploch, takto upravená pistole dostala označení TT 33. Pistole TT 33 poválečné výroby mají na pouzdru závěru jemné rýhování místo svislých žlábků. Pistole Tokarev byla vyráběna zbrojovkou v Tule, během války se výroba přesunula do Iževska a po ní zpět do Tuly. V letech 1933-1945 bylo údajně vyrobeno okolo dvou miliónů pistolí.
Německo
MP-40
![]() |
![]() |
Dostrel: Stredný Kadencia: Stredná Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Vysoká Munícia v hre: 32/192 Trhnutie: Stredné Bitka: Áno |
Je plně automatický samopal (automatická pistole - Maschinen Pistole nebo MP), masově používaný jednotkami německé armády během druhé světové války. Zbraň je nástupcem předválečné MP 38, které je velmi podobná. Přinesla však zjednodušení, což se projevilo zejména při hromadné výrobě, a zlevnění využitím lisovaného tabulového plechu namísto strojních součástí. S zásobníkem o kapacitě 32 nábojů a dostřelem mezi 100-200 metrů.
MP-44
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Stredná Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Vysoká Munícia v hre: 30/180 Trhnutie: Stredné Bitka: Áno |
Je to automatická puška v níž se spojili vlastnosti samopalu, pušky a kulometu měla označení Maschinenkarabiner 42 (H). V malém množství ji dostali divize SS:Leibstandarte, Das Reich a Totenkopf koncem roku 1942. Vylepšená verze přišla jednotkám do výzbroje o rok později pod označením MP-43. V poli se ukázalo že je to přesně taková zbraň kterou vojáci potřebují! A tak roku 1944 byla zahájena hromadná výroba v prakticky nezměněné podobě s názvam MP-44. (Hitler nařídil zbraň přejmenovat na Sturmgewehr 44)Tato zbraň byla přednostně vydávána jednotkám SS
Kar98
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Pomalá Účinnosť: Veľmi vysoká Pohyblivosť: Stredná Munícia v hre: 5/60 Trhnutie: Malé Bitka: Áno |
Německá standardní puška ve výzbroji německé armády během druhé světové války. Prakticky každý německý voják prošel výcvikem s touto puškou a mnohým zůstala i po zbytek války. Byla to robustní spolehlivá zbraň, která se vyráběla až do konce války. Zbraň měla integrovanou nábojovou schránku a posuvné hledí. Využívala se také jako odstřelovací puška s teleskopem se zvětšením 2,5x nebo 5x.
Gewehr 43
![]() |
![]() |
Dostrel: ? Kadencia: ? Účinnosť: ? Pohyblivosť: ? Munícia v hre: 10/100 Trhnutie: ? Bitka: ? |
V roce 1940 byl zadán armádou požadavek na samonabíjecí pušku. Soutěže se zúčastnily firmy Mauser a Walther, který nakonec uspěl se svou zbraní , která byla zavedena do výzbroje jako Gewehr 41(w). Nebyla to však šťastná volba. Zbraň byla těžká (5,04 kg), náročná na výrobu a bohužel i nespolehlivá. Naštěstí pro Wehrmacht bylo na východní frontě ukořistěno větší množství sovětských pušek SVT 38 a SVT 40, které „inspirovaly“ několik důležitých změn na dosavadní konstrukci. Po těchto změnách byla zbraň znovu zavedena do výzbroje jako Gewehr 43. Byla spolehlivější , výrobně jednodušší a lehčí (4,4 kg) Používala 10ti raný zásobník na standardní náboj 7,92, po osazení optikou z ní byla špičková odstřelovaní puška.
P-08 Luger
obrázok doplniť | Dostrel: Malý Kadencia: Stredná Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Veľmi vysoká Munícia v hre: 8/64 Trhnutie: Stredné Bitka: Áno |
Armádní pistole vz.1908 byla navržena Georgem Lugerem v roce 1898, odtud přezdívka "Luger".Charakteristickým rysem této pistole je mechanismus, který vycházel ze stařičkého kulometu Maxim a jeho zamykání kloubovými pákami, což se téměř nevyskytovalo u žádné jiné pistole.Tato pistole se stala nejrozšířenější pistolí v německé armádě během první světové války a tato výsada jí zůstala až do roku 1942, kdy byla ukončena její výroba a nahradila ji moderní pistole P-38 Walther.
Britské + USA
Springfield
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľmi veľký Kadencia: Pomalá Účinnosť: Vysoká Pohyblivosť: Malá Munícia v hre: 5/60 Trhnutie: Veľké Bitka: Áno |
Tato puška byla vyráběna v letech 1903 až 1943 společnostmi Springfield, Rock Island Arsenal, Remington a Smith-Coronav několika modifikacích M1903A1, M1903A2, M1903A3 a M1903A4 lišících se typem hledí, tvarem pažby a dalšími detaily. Ve všech variacích bylo vyrobeno více než 3 miliony kusů a ve výzbroji americké armády zůstala i během druhé světové války. Tyto pušky byly také dodávány do Británie a Číny.
BAR
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Rýchla Účinnosť: Vysoká Pohyblivosť: Pomalá Munícia v hre: 20/120 Trhnutie: Veľké Bitka: Áno |
Název zbraně je odvozen od počátečních písmen Browning Automatic Rifle. Původní model byl navržen Johnem Browningem pro využití v první světové válce. Americká armáda převzala přepracovaný model M1918A2 v roce 1940 a hojně jej používala během druhé světové války a války v Korei. Zbraň byla vyráběna společnostmi Winchester, Colt a Marlin-Rockwell.
Thompson
![]() |
![]() |
Dostrel: Malý Kadencia: Rýchla Účinnosť: Vysoká Pohyblivosť: Vysoká Munícia v hre: 20/180 Trhnutie: Veľké Bitka: Áno |
Zbraň vycházela z dílny Auto-Ordnance. Po vypuknutí druhé světové války však nestačila kapacita této společnosti na rostoucí poptávku, proto byla zbraň vyráběna především u společnosti Colt. Později také britskou společností Savage Arms. Zbraň měla pevné hledí.
Lee Enfield
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Pomalá Účinnosť: Veľmi vysoká Pohyblivosť: Stredná Munícia v hre: 10/60 Trhnutie: Malé Bitka: Áno |
Tato puška byla představena na počátku druhé světové války. Nebyla vyráběna přímo u Enfieldu, ale v jiných britských zbrojovkách, např. v BSA (Birmingham) nebo v Malzby (Yorkshire), jelikož "domovská" firma byla plně vytížena výrobou samopalů Sten a kulometů Bren.Později byly tyto pušky vyráběny také ve Spojených státech (Savage Arms) a v Kanadě (Long Beach) s menšími modifikacemi, a proto byly označovány jako No.4 Rifle Mark I. V roce 1942 byl uveden model No.4 Rifle Mark I. (T). Jednalo se o odstřelovací pušku vybavenou teleskopem (T) s trojnásobným zvětšením.V roce 1943 byla uvedena zkrácená verze této pušky - viz Lee-Enfield No.5 Mark I.
M1 Garand
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Stredná Účinnosť: Vysoká Pohyblivosť: Vysoká Munícia v hre: 8/96 Trhnutie: Stredné Bitka: Áno |
Puška Garand M1 byla přijata do výzbroje v roce 1936 a v roce 1940 byla modernizována. Střílí nábojem .30-06 (7,62 x 63 mm). Garand byl oblíbený pro svoji spolehlivost.Puška M1 byla navržena Johnem C. Garandem a v letech 1936-1957 složila jako standardní puška americké armády než byla nahrazena lehčí puškou M14. M1 byla jednou z prvních poloautomatických pušek použitých v boji. Nabízela velké zlepšení palebného efektu než M1903, kterou nahradila. Byla to pevná, spolehlivá zbraň, umožňující různé použití na bitevním poli. Nabíjela se náboji ráže .30-06 na pásku po osmi kusech.Výsadkáři za druhé světové války si jako elitní jednotky mohli vybrat zbraně-nejoblíbenější u nich byla právě M 1 Garand.Naopak výsadkáři si do prvních linií jen velmi zřídka nosili M 1 karabinu pro její nepřesnost a malou účinnost-tuto zbraň používala většinou jen obsluha těžkých zbraní např.:minomety, bazooky, atd.
M1 Carabine
![]() |
![]() |
Dostrel: Stredný Kadencia: Stredná Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Vysoká Munícia v hre: 15/90 Trhnutie: Stredné Bitka: Áno |
Karabina M1 byla vyvinuta aby poskytovala jednotkám v poli větší palebnou sílu než standardní pistole a pušky při případném ůtoku nepřítele nebo pohybu jeho jednotek. Karabina splnila potřebu zbraně těžší než pistole, ale lehčí než pušky. Karabina M1 se ukázala natolik účinnou zbraní, že byla nasazována pro ochranu jednotek těžkých zbraní. Všechny modely používaly standardní munici ráže .30 v patnácti a třicetiranných zásobnících.
M3A1
![]() |
![]() |
Dostrel: ? Kadencia: ? Účinnosť: ? Pohyblivosť: ? Munícia v hre: 32/192 Trhnutie: ? Bitka: ? |
Poměrně jednoduchá zbraň. Verze M3 měla natahování závěru řešeno pomocí kliky na pravé straně pouzdra závěru, verze M3A1 měla pod odklopným víkem vybrání pro prst přímo v těle závěru. Střelba bylo možná pouze dávkou. Dynamický neuzamčený závěr. Ráže .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP, zásobník na 30 nábojů.
STEN MK. II
![]() |
![]() |
Dostrel: Stredný Kadencia: Rýchla Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Veľmi vysoká Munícia v hre: 32/192 Trhnutie: Veľké Bitka: Áno |
Zbraň byla vyvinuta R.V. Shepperdem a H.J.Turpinem. Označení samopalu vzniklo kombinací počátečních písmen jejich příjmení a první částí názvu zbrojovky Enfield. Zbraně se vyráběly v britských továrnách BSA, Royal Ordnance a v Kanadě. Měl zásobník o kapacitě 32 nábojů a schopností vypálit až 550 ran za minutu.
BREN
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Rýchla Účinnosť: Vysoká Pohyblivosť: Pomalá Munícia v hre: 30/180 Trhnutie: Veľké Bitka: Áno |
L4A4 je poslední verzí legendárního BRENu (Brno-Enfield, původní místa výroby), jedné z nejlepších zbraní 2. světové války. Ve 30. letech hledala britská armáda náhradu za dosavadní lehký kulomet Lewis, a po náročných testech vybrala československý ZB 26, který přesvědčil svou odolností a spolehlivostí. Zbraň byla upravena na britskou ráži .303, zavedena do výzbroje Velké Británie , a po vypuknutí války i do ostatních zemí Britského společenství a řady dalších spojeneckých armád. V průběhu války potvrdil BREN své kvality na bojištích Evropy, Afriky a Asie a stal se tak východiskem pro mnohé poválečné konstrukce. V samotné britské armádě byl v 50. letech opět upraven na jinou ráži, 7,62*51mm NATO, označení BREN změněno na L4 a v této podobě sloužil do 80. let, kdy začal být nahrazován lehkým kulometem L86. Kulomet pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Zbraň střílí z otevřeného závěru, který se uzamyká vykývnutím závorníku. Charakteristickým rozpoznávacím znakem je shora umístěný zásobník. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkami, ale pomalá kadence dovoluje krátkými stisky spouště jednotlivé výstřely. Hlaveň s pochromovaným vývrtem lze snadno a rychle vyměnit pomocí nosné rukojeti. Na plynové trubici upevněná dvojnožka umožňuje svým pootočením odstranění zplodin střelby. Na ústí hlavně je tlumič výšlehu plamene. Mířidla tvořená rámečkovým hledím a jednoduchou muškou jsou vyosena doleva kvùli svisle umístìnému zásobníku.
Colt M1911A1 .45
![]() |
Dostrel: Malý Kadencia: Stredná Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Veľmi vysoká Munícia v hre: 7/56 Trhnutie: Malé Bitka: Áno |
Pistole M1911 byla armádním standardem osobní obranné zbraně během první a druhé světové války a v Korei, ve Vietnamu, Panamě, při zásahu na Grenadě a dokonce i v Perském zálivu.US ARMY rozhodla o jejím nahrazení až v roce 1985. Používali ji důstojníci všech kategorií. Zbraň má bohatou vojenskou minulost, bývala oblíbená pro svoji spolehlivost a silná v každém střetnutí. Byla nahrazena modernější pistolí M9. M1911A1 byla též po mnoho desetiletí oblíbenou zbraní všech mariňáků. Mnoho jich slouží dodnes u jednotek SEAL a jiných speciálních útvarů, protože podle jejich slov “Střela ráže .45 srazí k zemi i toho nejodhodlanějšího útočníka”Pistole M1911 je ráže .45 cal a funguje na principu zpětného rázu. Zbraň má uzamčený systém s nuceným poklesem hlavně. Je to poloautomatická zbraň se zásobníkem, systém Single Action (úderník musí být natažený aby bylo možno střílet, spoušť ho nenatahuje automaticky jako v systému double action). Táhlo pojistky může být zapnuto pouze pokud je kohout v napnuté poloze. Pokud je pistole zajištěná, zůstává úderník trvale v natažené poloze (pozn.: u moderních pistolí se může v zajištěném stavu s kohoutkem pohybovat). M1911 byla vysoce uznávanou zbraní pro svou spolehlivost a účinnost, ačkoli měla způsob střelby Single Action a design zajištění zbraně byl takový, že pro nošení v poloze připravené ke střelbě musel být uživatel se zbraní dobře seznámen a vycvičen. I přes tato omezení kladená na uživatele bylo ročně hlášeno několik nechtěných výstřelů.
Webley
obrázok doplniť | Dostrel: ? Kadencia: ? Účinnosť: ? Pohyblivosť: ? Munícia v hre: ?/? Trhnutie: ? Bitka: ? |
Vojska Velké Británie vstoupila do druhé světové války vyzbrojena prakticky stejně, jako do první. Nejvíce patrné to bylo na pěchotní výzbroji. Standardní osobní zbraní byl revolver Webley v několika modifikacích, které se však odlišují jen v detailech. Všechny mají klasický "britský" tvar a jsou rozpoznatelné na první pohled. Používají náboj .455 British Service, někdy označovaný jako .455 Webley, existují i varianty na náboj .38 British či dokonce na pistolový náboj 45ACP. Bubínek byl na tradičních 6 nábojů, vyhazovaly se "zlomením" revolveru centrálním vyhazovačem. Vyráběly se od roku 1897až do konce války. Za první světové války se uvažovalo o zavedení bajonetu (!), nebyl však přijat do výzbroje. Přesto si jej někteří důstojníci pořizovali na vlastní náklady, neboť v zákopové válce byla tato kombinace smrtící. Velmi podobný byl revolver Enfield No2 MK 1, který byl vlastně zmenšeninou Webley Mark IV se slabším nábojem .38 British. Na přání posádek obrněných vozidel se vyráběl Enfield NO 2 MK 1* s kohoutem bez palečníku, původní modely byly takto upravovány. Označování britských zbraní bylo trochu složité. Po názvu zbraně většinou následoval vzor, označený jako Mk (mark). Pokud byl modifikován, ovšem ne natolik, aby šlo o nový vzor, byl označován *. Při více modifikacích přibýval i počet hvězdiček.
Rusko
PPSh-41
![]() |
![]() |
Dostrel: ? Kadencia: Veľmi rýchla Účinnosť: Priemerná Pohyblivosť: Stredná Munícia v hre: 71/213 Trhnutie: Veľké Bitka: Áno |
Sovětský samopal PPSh-41 byl navržen G.S.Špaginem. Tato zbraň byla oficiálně přijata Rudou armádou v roce 1941, ale rozsáhlejší výroba započala až v polovině roku 1942. Celkem bylo vyrobeno přes 5 milionů kusů.V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu.
PPS 42
![]() |
![]() |
Dostrel: ? Kadencia: ? Účinnosť: ? Pohyblivosť: ? Munícia v hre: 35/210 Trhnutie: ? Bitka: ? |
Tento samopal byl navržen v roce 1942 sovětským inženýrem A.I.Sudarevem. Vývoj, testování i výroba zbraně byla velmi neobvyklá, jelikož byla poprvé vyrobena ve velmi krátké době v obklíčeném Leningradě. Ihned první prototypy byly dodávány jednotkám bojujícím na předměstí. Tyto bojové zkušenosti se promítly do modifikací a posléze nové verze zbraně PPS-43.
Tokarev SVT-40
![]() ![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Pomalá Účinnosť: Vysoká Pohyblivosť: Stredná Munícia v hre: 10/100 Trhnutie: Malé Bitka: Áno |
Zbraň měla posuvné hledí a samonabíjecí mechanismus se zásobníkem o 10 nábojích. Jednalo se o zmodernizovanou pušku SVT-38. Armáda ji zavedla v roce 1940. Do roku 1945 bylo vyrobeno více než milion kusů.
Mosin Nagant
![]() |
![]() |
Dostrel: Veľký Kadencia: Pomalá Účinnosť: Veľmi vysoká Pohyblivosť: Stredná Munícia v hre: 5/60 Trhnutie: Malé Bitka: Áno |
Odstřelovačská puška Mosin byla v roce 1932 zavedena do výzbroje Rudé armády. Od standardní pušky Mosin vzor 1891/30 se liší dolů ohnutým držadlem závěru, kvalitnějším zpracováním hlavně, menšími povolenými tolerancemi při výrobě a optickým zaměřovačem PU s 3,5x zvětšením, zaměřovačem PE s 4x zvětšením nebo zaměřovačem VP. Během druhé světové války byla nasazena Rudou armádou na všech bojištích a osvědčila se jako kvalitní odstřelovačská puška, která sloužila až do 60.let, kdy ji nahradila odstřelovačská puška Dragunov. Mírně upravený model odstřelovačské pušky Mosin označený jako odstřelovačská puška vz.54 používala dlouhá léta československá armáda.
Tokarev TT 30
obrázok doplniť | Dostrel: ? Kadencia: ? Účinnosť: ? Pohyblivosť: ? Munícia v hre: ?/? Trhnutie: ? Bitka: ? |
Pistole Tokarev TT 30 (Tulský Tokarev) představuje první sovětskou vojenskou pistoli domácího původu, která měla ukončit nesoulad a nestandardnost výzbroje ručních krátkých zbraní v Rudá armádě. Zároveň měla nahradit velmi rozšířený revolver Nagant model 1895, který již byl morálně a konstrukčně zastaralý. Tvůrcem pistole TT 30 byl F. V. Tokarev (1871-1968), který se nechal ovlivnit Browningovou konstrukcí (pistole Colt M 1911) odemykání závěru krátkým zákluzem hlavně prostřednictvím jejího snížení. Pistole byla zkonstruována pro nový náboj 7,62 x 25 mm Tokarev, který vznikl z náboje 7,63 mm Mauser. V roce 1933 došlo k modifikaci pistole, které se týkalo uzamykacích ploch, takto upravená pistole dostala označení TT 33. Pistole TT 33 poválečné výroby mají na pouzdru závěru jemné rýhování místo svislých žlábků. Pistole Tokarev byla vyráběna zbrojovkou v Tule, během války se výroba přesunula do Iževska a po ní zpět do Tuly. V letech 1933-1945 bylo údajně vyrobeno okolo dvou miliónů pistolí.